Rozhovor ve Fighters magazinu s instruktory na letosnim gasshuku

Letos se uskutečnilo již jedenácté Gasshuku, tentokrát v královském městě Kadaň. Kemp se konal od 2. do 6. července 2016. Organizátorem byl spolek Gasshuku Czech Republic, z, s., ve spolupráci s Českým svazem karate JKA a organizačním partnerem, kterým byl Karate klub Kadaň a Klášterec nad Ohří, vedený Josefem Patíkem.

Letošního ročníku se zúčastnilo celkem 321 karatistů ze 14 zemí. Z celkového počtu bylo 173 českých cvičenců a 148 účastníků z evropských zemí a samozřejmě pozvaní instruktoři z Japonska (Německo, Rusko, Polsko, Maďarsko, Švýcarsko, Slovinsko, Francie, Itálie, Ukrajina, Bulharsko, Rumunsko, Švédsko a Gruzie). Akce měla oficiální podporu a záštitu starosty města Kadaň pana Jiřího Kulhánka a starosty města Klášterce nad Ohří pana Štefana Drozda. Morální záštita byla akci udělena také od japonského velvyslance v České republice pana Tetsuya Yamakawy.

Ráno od 7 do 9 hodin probíhaly tréninky kata, přičemž cvičící byli rozděleni do dvou skupin podle výkonnosti. Tréninky byly vedeny českými a japonskými instruktory. Jejich náplní byla výuka „sentei“ a „tokui“ kata, vysvětlování správného provádění technik a pochopení významu kata. Od 9 hodin následovalo dalších 6 tréninků, které byly rozděleny dle technické úrovně. Cvičební skupiny byly celkem tři a cvičenci se mohli zúčastnit libovolného počtu tréninků. Hlavním zaměřením letošního Gasshuku byl rozvoj základních principů a správných pohybů ve všech technikách karate, včetně důrazu na to, že kata a kumite jsou propojeny, protože kata rozvíjí kumite a naopak. Instruktoři přistupovali ke každé skupině individuálně a zdůrazňovali důležitost principů technik karate, jako je správný způsob používání boků, spojení se zemí, kontrakce a expanze těla a také užití mentální koncentrace a bojového ducha v zápase. Dalším bodem výuky bylo odstraňování zbytečných pohybů a využití stability a nestability pro rozvoj rychlosti. Tréninky byly zaměřeny na všechny části stylu karate JKA, kterými jsou kihon, kata a kumite.

Po trénincích následoval doprovodný program. Účastníci mohli k regeneraci využít saunu či bazén v blízkosti sportovní haly. Zároveň byla na večery připravena grilovací párty a bowling párty, kam mohli všichni účastníci zavítat, a setkat se tak se starými přáteli či navázat přátelství nová. Celá akce byla jako každý rok zakončena Sayonara párty, kde byl zajímavý program zahrnující vystoupení taneční skupiny z Chomutova, ukázku tameshigiri (přesekávání bambusu katanou) v podání Jakuba Zemana a bohatý raut. Gasshuku proběhlo úspěšně a rádi bychom poděkovali našim učitelům, kterými byli sensei Naka, sensei Okuma a sensei Ogane, za perfektní tréninky. Dále bychom rádi poděkovali všem, kteří pomohli akci připravit, a samozřejmě městům Kadaň a Klášterec nad Ohří, která akci finančně podpořila. Příští ročník Gasshuku bude opět v Prachaticích a organizátoři se na vás těší. Kompletní informace o letošním a dalším ročníku najdete na webu (www.gasshuku.cz). OSS!

Rozhovor s japonskými instruktory karate JKA působícími na Gasshuku v ČR

Představujeme vám instruktory Gasshuku Česká republika, kterými letos byli pánovéTatsuya Naka (7. dan JKA), Koichiro Okuma (6. dan JKA) a Yutaro Ogane (3. dan JKA). Všichni v současnosti působí v Honbu Dojo (ústředí karate JKA) v Japonsku a jsou celosvětově velmi uznávanými instruktory. Pan Tatsuya Naka je hlavním metodikem Honbu Dojo a připravuje tréninkové plány pro japonskou reprezentaci. Jeho nejvýznamnějším úspěchem je vítězství v kumite na All Japan Karate Championship 1992. Pan Koichiro Okuma vede sekci zahraničních vztahů, teprve nedávno ukončil svoji úspěšnou závodní kariéru a je pětinásobným vicemistrem Japonska na All Japan Karate Championship v kata i kumite. Pan Yutaro Ogane je mladý, začínající instruktor a aktivní závodník. Jeho posledním úspěchem je druhé místo v kumite a vítězství týmu na JKA Asia Oceania Karate Championship 2015.

Co se vám líbí v České republice, co máte na Česku rád?

Tatsuya Naka: Velmi rád Česko navštěvuji, protože jsou zde milí lidé, je tu moc dobré jídlo, čerstvý vzduch a Praha je krásné historické město, proto sem opravdu rád jezdím.

Koichiro Okuma: Na Česku mám rád dobrou atmosféru Gasshuku, kterou zde tvoří karatisté nejen z České republiky, ale i z Ruska, Německa a mnoha jiných zemí. Libí se mi, že všichni trénují tvrdě a intenzivně. Také sem rád jezdím kvůli Richardu Růžičkovi, Davidu Havlíkovi a Martinu Hanákovi, svým „přátelům soupeřům“, se kterými jsem se v životě utkal na tatami při soutěžích Shoto Cup (mistrovství světa JKA).

Naka sensei, myslíte si, že české Gasshuku je jiné ve srovnání s Gasshuku v jiných zemích, například v porovnání s německým?

Největší rozdíl je samozřejmě v počtu cvičenců. Na německém je počet účastníků výrazně vyšší, ale počet lidí na českém Gasshuku je pro trénování myslím optimální. To je podle mě největší plus českého Gasshuku. (Okuma sensei vyjádřil stejný názor.)

Naka sensei, je něco, co vás překvapilo, když jste prvně přijel do České republiky?

Překvapilo mě, jak jsou zde klidná města, že všichni lidé jsou velmi milí, přátelští, i to, že jsou u vás oproti Japonsku nízké ceny.

Otázka pro Okuma senseie: Vidíte nějaký pokrok u lidí, kteří jezdí na české Gasshuku pravidelně?

Ano, samozřejmě pokrok vidím. Když jsem přijel do České republiky v roce 2008 poprvé, nebyla úroveň karatistů nijak vysoká, protože pro většinu studentů bylo těžké pochopit, jak správně používat své tělo. Nyní se již všichni naučili cvičit podle našich instrukcí a mnoho studentů, kteří sem na Gasshuku jezdí pravidelně, má velmi dobré pohyby. Myslím si, že je u nich vidět výrazný pokrok a pravidelná účast na Gasshuku je velkým přínosem.

Nyní taková neobvyklá otázka. V Česku je docela časté, že se mnoho trenérů karate rozvádí, protože jsou časově velmi vytíženi a jejich manželky pro to nemají dostatečné pochopení. Stává se to i v Japonsku?

Koichiro Okuma: Rozvod (smích)? V Česku se to stává často (smích)? Ano, v Japonsku se to také někdy stává, ale není to tak časté. Naštěstí manželka Naka senseie a také moje žena mají pro karate pochopení, takže jsme šťastní muži (smích).

Co v Čechách nejraději jíte?

Tatsuya Naka: Tatarský biftek s topinkami potřenými česnekem a k tomu pivo. To je velmi chutné.

Koichiro Okuma: Samozřejmě pivo – Pilsner Urquell, to je nejlepší. (smích)

Co vidíte jako hlavní rozdíl mezi Evropany a Japonci?

Tatsuya Naka: Samozřejmě je patrný rozdíl v jejich vzhledu (smích).

Koichiro Okuma: Myslím, že Evropané vždy chtějí znát důvod, proč se nějaký pohyb provádí zrovna tak a proč jiný zase jinak, zatímco Japonci více přemýšlejí nad kvalitou daného pohybu, jak ho provést a jak ho vylepšit. V tom je podle mě největší rozdíl.

Okuma sensei, máte nějaký nezapomenutelný zážitek z návštěvy České republiky?

Ano to mám (smích). Když jsem letěl poprvé do Česka, nevěděl jsem, že je potřeba, aby pas platil nejméně dalších šest měsíců v době cesty. Proto jsem musel zrušit letenku, a to pro mě bylo veliké překvapení. Musel jsem si zařídit potřebné doklady a koupit novou letenku na následující den. Do Česka jsem tedy přiletěl o den později a zmeškal ranní trénink kata. To byl doopravdy nezapomenutelný zážitek.

Proč jste začali s cvičením karate?

Tatsuya Naka: Od dětství jsem se zajímal o japonská bojová umění a následně jsem začal studovat karate, protože mě fascinovala jeho účinnost.

Koichiro Okuma: Cvičil jsem dlouhou dobu kendó, ale postupem času jsem chtěl ve svém životě něco změnit. Když jsem později začal chodit na univerzitu a uviděl techniky karate v univerzitním klubu JKA, které na mě velice zapůsobily, rozhodl jsem se začít s karate.

Yutaro Ogane: Jednou jsem se dostal do incidentu a prohrál jsem. Nechtěl jsem, aby se to opakovalo, a proto jsem začal s karate.

Bylo někdy období, kdy jste chtěli skončit s karate, například proto, že jste byli unavení nebo jste ztratili motivaci?

Koichiro Okuma: Ano, nejvíce když jsem trénoval v instruktorském speciálním programu, kde se trénuje velmi tvrdě každý den a kdy jsem byl každodenně bit od starších studentů. Vadilo mi, že následkem toho se můj obličej začal měnit. V tu dobu jsem doopravdy chtěl s karate skončit. Bohužel jsem tam měl mnoho přátel a kvůli nim jsem s karate neskončil (smích).

Tatsuya Naka: Nikdy jsem neměl podobnou zkušenost a s karate jsem skončit nechtěl.

Když jste chodili do školy, co byl váš oblíbený předmět?

Tatsuya Naka: U mě historie obecně, především však japonská historie.

Koichiro Okuma: Jazyky – angličtina a francouzština, ale ta jen trochu.

Yutaro Ogane: Matematika.

Co se vám nejvíce líbí na vaší práci?

Tatsuya Naka: Na mojí práci se mi vlastně líbí všechno.

Koichiro Okuma: Pro mě je nejhezčí setkávání se s přáteli z celého světa. V Česku s vámi, s Richardem (Růžičkou), Davidem (Havlíkem) a také dalšími lidmi. Takto strávený čas si vždy užívám. Můj učitel říká „I gu kai yuu“ – praktikováním bojových umění si tvoříme přátele. Je to jeho motto a já s ním souhlasím.

Yutaro Ogane: Nejvíce mě baví učit děti a trávit s nimi čas.

Naka sensei, kde berete inspiraci pro přípravu svých tréninků?

Veškerou inspiraci získávám díky cvičení a studiu karate do hloubky, protože každý pohyb nám může poskytnout inspiraci. Je důležité přemýšlet, jak daný pohyb či techniku rozvíjet, a člověk u toho musí mít otevřenou mysl. To samozřejmě zabere mnoho času a trávím tím prakticky celý den.

Okuma sensei, ještě nedávno jste závodil, jak důležité pro vás bylo soutěžit?

Když jsem byl mladší, závody pro mě byly velmi důležité, ale později se jejich důležitost vytratila, především po ukončení mé závodní činnosti. Když jsem závodil, moje příprava a trénování karate bylo velmi jednoduché, nekomplikované. Stačilo pouze reagovat protiútokem, když protivník útočil, a když neútočil, provést svůj vlastní útok. To bylo doopravdy velmi snadné. Trénoval jsem protiútok, útok, blok a útok, vše co nejjednodušším způsobem. Trénink vždy probíhal v souladu s touto strategií, která jej omezovala. Nyní mě tato strategie již neomezuje a trénink karate je pro mě daleko zajímavější, otevřený a neohraničený.

Naka sensei, změnilo se ve vašem životě něco po natočení úspěšného filmu Kuro obi?

Mým životem je karate-do a nemyslím si, že natočením filmu se něco změnilo.

Naka sensei, máte raději natáčení filmů, nebo vyučování karate?

Samozřejmě že učení karate. To je to nejlepší.

Koichiro Okuma komentuje: Já osobně doufám, že Naka sensei přestane filmy natáčet, protože vždy, když Naka sensei natáčí, znamená to, že schytám mnoho ran. To je pokaždé moje role, která je dost nebezpečná, proto věřím, že s natáčením Naka sensei přestane (smích).

Co děláte, pokud máte volnou chvíli?

Tatsuya Naka: Nejraději točím filmy, protože tam mohu bít Okumu senseie (smích). Ne vážně, ve volné chvíli rád čtu knihy.

Koichiro Okuma: Ve volném čase jezdím rybařit na moře. To je moje velká záliba.

Yutaro Ogane: Rád vyhledávám dobré restaurace a degustuji jídlo.

Praktikujete také nějaké jiné bojové umění nebo sport?

Tatsuya Naka: Věnuji se aikidu a studiu tradičních bojových umění na Okinawě. Také se zajímám o historii a vývoj karate.

Koichiro Okuma: Občas se věnuji kendó které jsem praktikoval v mládí.

Yutaro Ogane: Trénuji aktivně pouze karate.

Jste ženatí, kolik máte dětí a jak staré?

Tatsuya Naka: Samozřejmě mám ženu, jednu (smích)! Mám dvě dcery (26 a 22 let) a nedávno jsem se stal dědečkem, protože se mi narodil vnuk.

Koichiro Okuma: Mám 14letou dceru a samozřejmě také jednu manželku.

Yutaro Ogane: Manželku ani děti zatím nemám.

Když máte dovolenou, jak ji trávíte?

Tatsuya Naka: Pracovně jsem velmi vytížen a málokdy se mi podaří najít volný čas. Pokud se to podaří, nejraději navštěvuji města, kde jsou termální lázně s vřídelními koupelemi.

Koichiro Okuma: Vždy když je to možné, chodím rybařit. Ulovené ryby potom sám upravuji a s rodinou je jíme. Nejčastěji z nich připravuji sashimi (plátky syrové ryby), protože sushi je příliš náročné a je k tomu potřeba zručnosti. Japonským zvykem je jíst syrové ryby, ale my je přesto někdy pečeme.

Yutaro Ogane: Když mám dovolenou, rád cestuji a také s oblibou navštěvuji termální lázně. Samozřejmě si kdekoliv rád zajdu do dobré restaurace.

Jak vypadá váš obvyklý pracovní den?

Koichiro Okuma: Ogane sensei je mladý instruktor a tak musí být v headquaters (HQ – hlavní dojo a sídlo JKA) velmi brzy ráno, musí vše připravit, uklidit a absolvuje ranní trénink pro instruktory. Přes den plní velmi mnoho různých úkolů, protože je začínající instruktor a každý po něm něco chce. Naka sensei obyčejně přichází do HQ v 9:30 a vede trénink. V HQ zastává funkci generálního manažera pro PR. Náplní jeho práce je rozhodovat o důležitých záležitostech v JKA, a proto má vždy hodně schůzek a jednání. Já do HQ přicházím okolo 10. hodiny na trénink instruktorů, občas i dříve, abych si sám zacvičil. Trénuji většinou na makiwaře. V poledne všichni obědváme jako obyčejní lidé a poté každý plní své úkoly. Já například překládám zprávy a informace z cizích jazyků, protože vedu oddělení zahraničních věcí.

V jakou dobu obvykle chodíte spát a kdy vstáváte?

Koichiro Okuma: Většinou chodíme spát kolem půlnoci, protože jak jistě víte, máme každý vlastní dojo, ve kterém probíhají večerní tréninky. Po tréninku někdy jdeme přímo domů, ale často chodíme se žáky do restaurace na večeři a vypít nějaké pivo. I když jdeme po tréninku rovnou domů, tak než se osprchujeme, navečeříme a odpočineme si, je stejně kolem půlnoci. Ráno vstáváme různě, Naka sensei v 7 hodin, já okolo 6. a Ogane sensei vstává v 5:30, protože každé ráno půl hodiny běhá.

Máte nějakou radu, na co bychom se měli v Česku zaměřit, abychom se zlepšili v karate?

Tatsuya Naka: V karate je nutné se zaměřit svým způsobem na všechno, každý pohyb je významný. Myslím, že je velmi důležité se především věnovat základním principům a rozvíjet každou techniku na nejvyšší možnou úroveň. Také je potřeba karate chápat jako cestu budo, a ne pouze jako sport.

Chcete na závěr něco vzkázat?

Koichiro Okuma: Sleduji, že karate-ka z České republiky mají na soutěžích dobré výsledky. Vím, že na mistrovství Evropy 2015 se Mára (Marek Babor) umístil na 2. místě v kumite. Je dobře, že je vidět pokrok u závodníků navštěvujících Gasshuku. Příští rok bude Shoto Cup (mistrovství světa karate JKA) v irském Dublinu a já jemu i všem českým závodníkům přeji hodně štěstí.